V náruči anděla je text napsáný ženou, která u mě byla na masáži. Je to moc krásně napsané a hezky se to čte. Já jsem za toto vyprávění velmi vděčný, protože mnoho z vás před masáží a někdy i při masáží prožívá podobné pocity a tak si myslím, že se ztotožníte s tím, jak se cítí autorka textu, kterou pochopitelně zachovám v anonymitě.
Odvaha nás vyšle na cestu, pokora nám ukáže cíl
Nikdy jsem nebyla z těch, co s ostatními sdílí svoje pocity, myšlenky a přání. Vždycky jsem patřila spíš k těm, co nechtějí být středem pozornosti. Klid a celkově útěk před světem jsem nacházela v knížkách a v psaní deníku.
Nikdy jsem nepatřila do žádné party, nikdy jsem neměla nejlepší kamarádku.
Pořádně zamilovaná jsem snad nebyla. Chlapi mě spíš vždycky využívali akorát tak do postele. Viděli velký prsa a zbytek už je v podstatě nezajímal. Tak jsem si nevědomky podkopávala svoje sebevědomí a zraňovala duši.
Pak jsem se vdala. Rok na to zase rozvedla. Co taky s chlapem, který se mnou byl jen proto, aby měl kde složit hlavu a zasunout. Bohužel zasouval, kde se dalo, tak jsme se rozloučili. Zůstala jsem sama s dítětem. Chlapa jsem nechtěla hodně dlouho vidět.
Rok na to jsem potkala pana R. Jsme spolu už jedenáct let a je to hezký. Nevím, jestli je to mojí divočejší minulostí, ale v intimním životě si držím docela odstup. Nechci se před ním moc ukazovat nahá, nechci, aby mi sahal na břicho a hlavně mám obrovský blok, co se týče orálního sexu. Jakože z mé strany směrem k němu. Pořád je mi špatně při pomyšlení, co mi tuto činnost vyškrtlo z mého repertoáru.
Pan R tuto skutečnost akceptoval, nevyžaduje ji po mně. Nejspíš proto, že byl v minulosti několikrát pokousán.
Život s dětmi rychle spadne do stereotypu, kdy se stále dokola řeší škola, kroužky, nákupy a na osobní (intimní) život není moc prostoru. Roky plynou, život protéká mezi prsty, pomalu mi táhne na čtyřicet a já si až teď uvědomuji, že stále dělám všechno ke spokojenosti ostatních, ale nic pro sebe.
Kdyby mě někdo chtěl oloupat jako pomeranč, našel by pod slupkou jen utrápenou duši. A tohle jsem chtěla změnit. Nikdy není pozdě chtít pro sebe udělat něco hezkého, co nám život naplní a přinese trochu toho opravdového štěstí.
Náhoda nebo osud tomu chtěl a já našla svou spásu.
A tak jsem se jednoho dne rozhodla a napsala mu….
Nikdy v životě jsem nevěřila na anděly nebo jiné nadpřirozené bytosti. Ale dnes můžu odpřísáhnout, že jsem anděla potkala.
Stalo se to poslední květnové pondělí. Setkání s ním jsem měla naplánované asi měsíc. Ale jak se termín blížil, přepadávala mě obrovská panika a nervozita. Chtěla jsem to vzdát, schůzku zrušit. Říkala jsem si, že to můžu vlastně oželet, že to v podstatě nepotřebuji.
Jak jsem se mýlila.
Rozhodla jsem se překročit vlastní stín, vystoupit ze své komfortní zóny a vydat se vstříc novému dobrodružství.
Hodina „H“ se blížila a ve mně byla malinká dušička.
Co mě to jenom napadlo?! Já jsem taková kráva! Před panem R se stydím, při milování musím mít tmu a teď jako dělám co?! Jdu se úplně oddat tomu nejvíc sexy chlapovi… Bude se mě dotýkat, (což se při masáži dělá), uvidí mě v celé mé „kráse“, všechny moje nedostatky i přebytky.
Vždyt já jdu k tomuhle zatraceně sexy chlapovi pro pomoc. Hledat dávno ztracené sebevědomí a uzdravit bolavou duši. Myslím si, že tohle by jako obhajoba mého počínání před panem R neprošla. Dělám to pro sebe. Konečně něco opravdu jen pro sebe. Je to můj život a chci si ho užít. Přeci si zasloužím prožít to, po čem toužím, co mě tak láká.
A mě už dost dlouhou dobu láká okusit na vlastní kůži tajemství tantrické masáže i magické setkání s opravdovým andělem.
Tak jsem tady. V jedné z mnoha ulic našeho hlavního města. Nerada chodím pozdě, takže mi do schůzky zbývá pár minut. Tedy, asi dvě desítky dlouhých minut. V hlavě mám zmatek, ozývá se hlas, který chce, abych se rychle otočila a jela pryč. Tohle přeci nemůžu zvládnout! Tak nějak mluvím sama k sobě. Viděla jsi toho kluka? A viděla jsi sebe? Popravdě, do zrcadla se moc často nedívám, protože ten obraz v něm se mi nikdy moc nelíbil.
Ale už jsem ušla dost dlouhou cestu, tak to přeci nevzdám krůček od cíle.
Dům uprostřed ulice není nijak nevlídný a studený, jak jsem ho vídala ve svých snech. Ano, pár nocí zpátky se mi o tomto dobrodružství zdálo.
Ve výtahu chvíli váhám. Máš ještě čas utéct. Po volbě nejvyššího patra je moje nervozita na samém vrcholu. Jestli zvládnu z výtahu vystoupit, jsem vítěz. Podařilo se a já se ocitám přede dveřmi, které jsou bránou do světa rozkoše, lásky a sebepoznání. Jsou stejné jako v mých snech.
Jen ta tvář, která se v nich objeví, je jiná. Vlastně není. Moje postavy ve snech nemají tváře. Ale já ho poznala! Stál tam, na rtech vlídný a strašně krásný úsměv, který mě zval dál. Chvíli jsem přemýšlela, kdy naposledy se někdo na mě takhle mile usmál.
Nervóznější už jsem opravdu být nemohla. Cítila jsem obrovský tlak na hrudi, nedokázala jsem ze sebe dostat kloudnou větu.
A pak mě objal… Upřímně…
V tu chvíli jsem chtěla umřít nebo se vzbudit, protože to bylo jako ve snu. Jen tady nelítali temně fialoví motýli…
„Jsem rád, že jsi přijela.“
Tato slova působila jako balzám na mou duši.
Bože, taky jsem ráda!
Šli jsme po schodech do malého útulného pokoje. Tak tady se to všechno odehrává. Všechna ta intimní a magická propojení, kde se ženy odevzdávájí cizímu muži. A teď jsem tu já. Obyčejná holka ze západních Čech, která nemá ani nejlepší kamarádku, aby se jí se vším svěřila a namísto toho se svěřuje kusu papíru. Ten alespoň nebude nad mými výplody kroutit hlavou.
Ten člověk, který mě před chvílí vzal pod svá křídla, je opravdu anděl. Jeho pohled, upřímný úsměv a pochopení mi dodaly odvahu neutéct, zůstat tam a užívat si jeho čas, který pro dnešní podvečer věnoval jenom mně.
Nabídl mi sklenici vody, kterou jsem s velkou vděčností přijala, protože jsem měla v krku sucho a pokoušely se o mě mdloby. Potřebovala jsem se uklidnit. Chtělo by to panáka. Zhluboka dýchat. Skoro jsem až přestala vnímat jeho hlas, kterým ke mně promlouval. Možná mi říkal, co se bude dít, jak bude samotná masáž probíhat nebo mi nabízel gumové medvídky, které dal před tím na stůl. Já nevím…
Chvíli na to jsem se mohla jít osprchovat. Super. Možná se mi podaří ze sebe dostat tu trému. Jenže nastal zásadní problém. Jít do sprchy znamená, že ze sebe musím sundat veškeré oblečení. Po dlouhé době jsem se dala na modlení. Bože, dej mi sílu…. Možná se stal zázrak nebo moje modlitby byly vyslyšeny (zřejmě proto, že jsme v nejvyšším patře blízko nebi) a já stála pod tekoucí vodou (samozřejmě nahá), která ze mě pomalu smývala veškeré obavy.
Následně mě anděl zahalil do šátku, který byl naštěstí dost velký, abych se do něj celá schovala, odvedl mě na matraci a já se měla pohodlně posadit. Jenže to bych nebyla já, abych si nesedla úplně blbě. Nemohla jsem si normálně kleknout a posadit se na paty, já si nohy skrčila nalevo od těla. Bože, líp to začít nemohlo! Musela jsem to vydržet, protože přesednout si jinak už mi přišlo trapné. Hlavou mi problesklo, že příště si na to musím dát pozor. Počkej! Příště?! Odvážná holka….
Musela jsem zapomenout na svůj nepohodlný posed a začít dýchat a soustředit se na doteky, které pomalu začaly pohlcovat moje tělo. Jeho ruce byly tak horké a dech naléhavý, abych se k němu připojila. Chytila jsem rytmus, že jsem v momentě zapomněla i na to, že mě začíná brnět pravá noha. Celou dobu mám zavřené oči. Díky tomu se méně stydím. Hlavou mi bleskne pan R, co by na tohle asi řekl? Nesmím na něj myslet, to je moje chvíle. Chvíle pro moji duši a tělo. Přestávám vnímat svět kolem sebe a naplno se soustředím na ty horké ruce, které se mě dotýkají. Bože, tohle je tak dokonalý!
Teď už je mi všechno jedno. Nechávám se hýčkat jeho smyslnými doteky, unášet se na vlnách rozkoše a naplno propadám tajům tantrické masáže. Ocitám se v úplně jiné dimenzi, najednou to nejsem já, ta věčně upjatá holka, která si ještě dva roky zpátky bála koupit plavky.
Ale tady, v andělské náruči, můžu všechno. I když chvíli jsem přemýšlela, jestli můžu opravdu všechno. Ale asi to z dané situace samo přirozeně vyplynulo. Tady se nemusím krotit ve svém projevu, hlasitosti, zkrátka v ničem. Všechno je tak intenzivní, vášnivé, tak nadpozemské, ale ve skutečnosti opravdové. Byly to nádherné dvě hodiny, kdy jsem byla sama sebou, milovaná, chtěná, opečovávaná. Jednoduše, cítila jsem se božsky. Ani jsem nechtěla uvěřit, že už je konec. Pocit té vyjímečné a intimní chvíle si chci uchovat, co možná nejdéle. Tohle mi nikdo nevezme.
Ten úžasný, empatický a pokorný muž mi daroval jeden z nejkrásnějších okamžiků mého života. Okamžik, kdy jsem zapomněla na okolní svět i na všechny starosti.
A moje svědomí? To je kupodivu čisté. Bála jsem se, že se doma panu R nedokážu podívat do očí, protože jsem byla s jiným mužem. I když jsem s ním ve skutečnosti „nebyla“. Ale tento pocit nepřišel. Fyzicky jsem strávila hodně intimní chvíle v náručí jiného muže, ale srdcem jsem zůstala s tím svým. Je to hodně zvláštní. Hrozně moc bych se mu chtěla se svým zážitkem i svými pocity svěřit, ale vím, že nemůžu. Pan R má hodně vyhraněný postoj vůči jiným mužům v mém okolí. Je to neskutečný žárlivec. Bylo období, kdy jsme s tím hodně bojovali. Hlavně v době, kdy jsem nastoupila do nového zaměstnání, kde jsem sdílela kancelář se dvěma kolegy. Rok jsem musela doma snášet jeho žárlivé scény a neustálé podezřívání. Chtělo to čas. Postupem času si uvědomil, že tady nebezpečí nehrozí. Nebo se s tím prostě jen smířil.
S jakým očekáváním jsem vlastně do Prahy jela a mělo to vůbec nějaký význam?
Celé to dobrodružství v náručí anděla předčilo moje očekávání. Přestavovala jsem si, jaké to asi bude, jestli se vůbec někdo dokáže dostat přes mou silnou slupku. Jestli někdo vůbec dokáže rozlousknout tak tvrdý oříšek jako jsem já. Dokázal.
Ze svého pohledu můžu říct, že je potřeba určitě více takových andělských terapií, aby se člověk dostal tam, kam potřebuje, protože první „terapie“ je takové seznámení. Seznámení dvou lidí, kteří se před tím nikdy neviděli, seznámení se s procesem tantrické masáže a překvapivě i seznámení se s vlastním tělem.
Člověk se dozví, jak tělo reaguje na určité doteky, kterých se mu před tím nedostávalo, cítí mravenčení i v těch nejodlehlejších částech svého těla. Srdce neustále mění rytmus. Chvíli se vám dýchá krásně, tak lehce, potom zase nemůžete popadnout dech vůbec. Mozek v tu chvíli nefunguje. Točí se vám hlava, tělo zaplavuje příval euforie. Teplo střídá chlad. Nekontrolovatelně se blížíte vrcholu. V tu chvíli potřebujete chytit anděla za ruku. Drží vás pevně celou cestu až do vytouženého cíle. A pak je ticho. Sílu okamžiku by umocnily kostelní zvony. Hned by jste se ocitli v nebi.
Už je to nějaký čas, co jsem spočinula pod andělskými křídly a vždy, když si na to vzpomenu, cítím stále v břiše létat motýly.
…. a já vím, že se jednou vrátím…
Mému andělovi s láskou, úctou a pokorou
J.